Bircher-müsli zná dnes skoro každý. Snídaně z obilných vloček a sušených ovocných plodů se silně rozšířila po světě, ale jen málokdo ví, kde a kdy má svůj začátek.
Stopy vedou ke švýcarskému lékaři Bircher-Bennerovi, který byl teoretickým i klinickým pracovníkem v oblasti výživy. Vybudoval teorii o příznivém účinku hodnotné přírodní stravy na zdraví člověka a na tomto aspektu postavil prakticky i léčení chorob.
Zpočátku měl obtíže - tak to bývá. Později se mu ale dostalo uznání v celém světě. Základem jeho teorie i praxe bylo odmítání zvířecích produktů ve výživě a cukru, které považoval za hlavní ničitele lidského zdraví a vlastně za původce chorob. Vyřazením destruujících prvků z výživy byl dán základní léčebný směr a pokrok v léčení se dostavil.
Doktor Bircher-Benner se narodil před 130 lety v Aarau. Během svých studií v Curychu a Berlíně byl okouzlen především fyziologií a obdivuhodnou harmonií, která je v lidském těle předurčena k tomu, aby dokonale fungovalo, aby bylo zdravé. Často se tázal sám sebe, jak je možné, že tak dokonalý mechanismus, jakým lidské tělo bezesporu je, může být narušen a mnohdy zcela rozvrácen nemocí. Nikde nenalézal uspokojivou odpověď - jen dokonalé popisy chorob, patofyziologické nebo patologicko-anatomické.
Vztah výživy ke zdraví a nemoci nebyl totiž tehdy brán vážně. Staré a dávné znalosti či zkušenosti byly úplně nebo skoro úplně ignorovány.
V letech 1895 - 1900 se Bircher-Benner začal vážně zabývat výživou jako základním léčebným faktorem. A všechno zkoušel sám na sobě. Ve dvaceti čtyřech letech si v Curychu zavedl praxi, v níž už léčil výživou. Přicházeli za ním pacienti, kteří bez úspěchu prošli mnoha ordinacemi nebo lékařskými instituty. Ti, kteří měli trpělivost a byli ochotni spolupracovat, se u Bircher-Bennera dočkali vyléčení. V roce 1897 si již otevřel malou kliniku a o pár let později, v roce 1903 větší sanatorium, kde zřídil také léčbu vodními procedurami a fyzikální terapii: sluneční lázně, masáže a léčebný tělocvik. Náležitou pozornost věnoval také psychickému vedení svých pacientů. Nikdy je nenechával napospas depresivním náladám. Po dlouhá léta však stál se svými názory osamocen.
Uznával jiné druhy terapie, ale jen ty, které byly zbudovány na principech zdravé výživy. Při chybné výživě, jak tvrdil, ztrácejí totiž orgány a buňky svou životní sílu a člověk přestává být zdravý. Proti modelu „diagnóza - recept" razil model „terapie s životosprávou", která má být pacientovi přesně určena a detailně specifikována jako nová životní forma, jíž se pacient musí podřídit.
V roce 1924 založil měsíčník „Wendepunkť, který poutal na sebe stále větší pozornost. Od konce dvacátých let byl zván na nejvýznamnější kongresy a stal se světovou kapacitou. Znám je výrok vídeňského internisty van Noordena, který po setkání s ním řekl: Myslel jsem si, že se shledám s jednostranně orientovaným fanatikem a setkal jsem se s lékařem, jehož pohled je hlubší a širší, než má většina kolegů.
V roce 1934 ho pozvala německá vláda do Berlína, aby tam pomáhal budovat národní zdraví. Odmítl však. Vyhověl ale později obdobnému přání britské vlády (1937), když se stal vládním poradcem pro otázky národního zdraví Velké Británie. Ve stejném roce zbudoval v Curychu velké národní sanatorium, které poskytlo léčebné možnosti mnoha tisícům lidí nejen ze Švýcarska, ale z celého světa. Princip, se kterým přišel Bircher-Benner je správný. Během dalšího vývoje se ale ještě upřesnilo, že nejen životní síla potravin sama o sobě, ale i vědecké znalosti detailů jednotlivých živin, vitamínů, minerálů a balastních látek hrají významnou roli v udržení respektive navrácení zdraví výživovým léčebným procesem.
Müsli Bircher-Bennera bylo dál nejrůznějšími způsoby rozvíjeno a vylepšováno, ale skutečně prvním v léčbě výživou v moderní době byl Bircher-Benner. Müsli postupně opustilo hranice Švýcarska a jeho princip se začal nabízet a prosazovat v celém světě. Nemusíme mít hotový výrobek, musli si z ovesných nebo jiných obilných vloček, ze sušeného a čerstvého ovoce, z trošky medu, případně z malého množství mléka připravíme sami. Takto čerstvě připravené músli (tj. nikoli průmyslový prefabrikát) uznává přednostně dnes podle průzkumů 80% švýcarských domácností.
Kdo jednou spojil müsli se svou výživou, ten ho může pouze na chvíli ze svého jídelníčku vypustit, nikdy však už opustit. Müsli totiž opravdu patří ke zdravému způsobu života. Proto bychom měli být vděčni lékaři, který po své smrti stále léčí skoro celý svět z chorob těla a tím i duše, protože jak známo, všechno souvisí se vším.
Hledám: životní styl