Ještě před sto lety existovalo mnoho nemocí, které doslova kosily životy lidí. Vymřely na ně rodiny, rody, někdy i celá města. Časem se podařilo nad nimi zvítězit, ale nebývala to vítězství snadná. Mnohá z nich zaplatili badatelé svým životem. A bojovníci s nemocemi pocházeli nejenom z řad lékařů, nýbrž i z řad lidí, kteří neměli s lékařstvím vůbec nic společného. Jako např. ANTONY THONISZON, muž, který první spatřil bakterie.
Dělo se to ještě v prvních desetiletích 20. století: přicházeli lidé, kteří ztráceli dva tisíce kalorií i více močí, prosycenou cukrem a kyselinou. Lapali po vzduchu. Byli hladoví, a když se najedli, zvraceli. Žízniví nemohli ani podržet tekutinu, kterou vypili.
Galenos, žijící v Řecku ve druhém století našeho letopočtu, systematicky uspořádal veškeré lékařské vědění své doby. Proslavil se svým dílem natolik, že byl po celý středověk považován za jednoho z největších lékařů všech dob. Významnou část svých spisů věnoval i vzteklině. Definoval ji jako onemocnění, které je způsobeno kousnutím zlým psem a projevuje se křečemi, potížemi při polykání a nakonec šílenstvím.