Již v 18. století před naším letopočtem v Mezopotámii byl zakladatelem starobabylónské říše Chammurapim vytvořen zákoník, který obsahuje 282 ustanovení. Mezi nimi je stanoven i honorář za léčbu hemoroidů. Hemoroidy jsou popisovány v staroegyptském papyru Ebersově z roku 1500 před naším letopočtem.
Název „hemoroid" pochází z řečtiny a znamená „tok (nebo výtok) krve" a Hippokrates užíval tohoto názvu pro výtok krve z žil v oblasti řitě. Operační výkony se prováděly již ve středověku a nemoc měla svého patrona - sv. Fiakra. Ačkoliv byla tomuto onemocnění věnována pozornost po mnoho století, není jeho příčina dosud bezpečně objasněna.
Hemoroidy jsou uzlovité rozšířeniny v žilních pleteních pod řitní kůží a pod sliznicí konečníku. Hemoroidy jsou děleny na 1. zevní, 2. vnitřní a 3. přechodné. Zevní hemoroidy tvoří polokulovitá vyklenutí kolem řitního otvoru. Vnitřní hemoroidy jsou uloženy uvnitř v konečníku a jsou obvykle uspořádány ve třech vyklenutích, mohou sklouzávat a vyhřezávat do řitního kanálu. Pokud uzly zevních a vnitřních hemoroidů splývají, jsou nazývány smíšené nebo přechodné.
Hemoroidy se vyskytují u 37% dospělé populace a ve věku nad 50 let jsou přítomny v 50%.
Příčiny vzniku hemoroidů nejsou zcela objasněny. Teorie vzniku předpokládají, že roli hraje zvýšený nitrobřišní tlak a tím zvětšování žilních pletení, dále pravděpodobně může mít vliv „slabost" sliznice nad cévní pletení a je poukazováno i na podobnost hemoroidů s cévně žilními vrozenými úchylkami (malformacemi). Zvýšený nitrobřišní tlak je spojován zejména s obtížným vyprazdňováním stolice a s těžkou fyzickou prací. Ale ne všechny osoby, které trpí zácpou, mají hemoroidy. S větším rizikem vzniku hemoroidů je údajně spojeno i dlouhodobé vysedávání na toaletě. Ochranný vliv vlákniny v potravě není v případě vzniku hemoroidů bezpečně potvrzen. Ale je prokázán vliv vlákniny na objem stolice a snadnost jejího vyprazdňování, protože není nutné přílišné zvyšování nitrobřišního tlaku. A to je faktor působící proti vzniku hemoroidů. Těhotenství se zvýšeným nitrobřišním tlakem těhotné dělohy, zácpou, účinkem hormonů a zvýšeným objemem krve má jistě vliv na rozvoj hemoroidů. Asi 40% žen má v těhotenství příznaky, které jsou přisuzovány hemoroidům.
Nejčastějším příznakem vnitřních hemoroidů je odchod jasně červené krve po stolici, na toaletním papíru, na povrchu stolice nebo odkapávání krve do toalety. Krvácení je typickým příznakem a objevuje se nejčastěji po skončení vyprázdnění, odděleně od stolice. Tmavá nebo sražená krev, nebo krev přimísená ve stolici, může být také hemoroidálního původu, ale není to typické a původ krvácení v těchto případech bývá obvykle ve vyšších partiích střeva. Bolest v konečníku není obvyklým příznakem, ukazuje na akutní komplikaci. Může se vyskytovat, pokud jsou vnitřní hemoroidy trombózované (ucpání cévy krevní sraženinou) nebo zaškrcené nebo je přítomna řitní trhlina. Při vyšších stupních hemoroidů může dojít k jejich vyhřeznutí konečníkem, což bývá spojeno s větším odchodem hlenu, který může být zbarven krví nebo stolicí, dochází k dráždění řiti a nepříjemným pocitům v této oblasti. Při zevních hemoroidech, zejména při řitních výčnělcích (kožní uzlíky, které zůstávají po přestálých trombózách zevních hemoroidů) se objevuje dráždění kůže, svěděni, vlhkost a nepříjemné pocity, protože očištění po stolici je obtížné.
Příznaky se často objeví po epizodě zácpy, průjmů, po větší námaze, při změně stravovacích zvyklostí - např. i po zvýšení objemu vlákniny v potravě může dojít k zácpě. Ale je nutno zdůraznit, že velice často jsou oba typy hemoroidů zcela bez příznaků.
Komplikací hemoroidů je krvácení, zánět, trombóza, zvředovatění, vyhřeznutí a zaškrcení. Pokud není trombóza vnitřních hemoroidů veliká, nemusí se projevovat žádnými příznaky. Je-li trombóza masivní nebo dojde-li k jejich zaškrcení nebo vyhřeznutí řití, jsou výrazně bolestivé. I zevní hemoroidy mohou být trombózované, může dojít k jejich prasknutí, krev se rozlévá pod kůží a pak se objevuje bolest. Ale při těchto komplikacích zevních hemoroidů obvykle dojde k samovolnému zhojení.
Pro diagnózu jsou důležité příznaky líčené pacientem, z nichž nejčastějším je krvácení po stolici. Dále je nutné vyšetření oblasti kolem řiti, kde mohou být fibrózní výčnělky, zevní hemoroidy nebo i prolabované vnitřní hemoroidy. Má následovat vyšetření řitního kanálu a konečníku prstem. Hemoroidy, pokud nejsou trombózované nebo zanícené, nelze nahmatat. Proto nejdůležitějším, zcela základním a nezbytným je vyšetření endoskopické - prohlédnutí oblasti optickým přístrojem, který kontrolou zrakem vyloučí jiná onemocnění a potvrdí diagnózu hemoroidů. Rentgenové vyšetření není pro diagnózu hemoroidů přínosné.
Hemoroidy je nutno odlišit od jiných nemocí. Jedná se nejčastěji o nemoci nezhoubné jako jsou řitní trhliny, hnisavá ložiska - abscesy, píštěle, slizniční záněty, vyhřeznutí konečníku a polypy. Pochopitelně nejdůležitější je odlišení od zhoubného nádoru, což není pro zkušeného odborníka obtížné.
Hemoroidy jsou obvykle mírného stupně a příznaky většinou ustoupí bez léčby. Bezpříznakové onemocnění nevyžaduje léčebný zásah. Základním postupem jsou opatření dietní, strava by měla být nedráždivá.
Vyprazdňování by nemělo jít do extrémů (zácpa, průjem) a nemělo by být namáhavé. Tento požadavek lze obvykle splnit složením potravy s přiměřeným individuálním množstvím vlákniny a větším množstvím tekutin. Dieta s obsahem vlákniny často dokáže redukovat příznaky onemocnění a je některými považována za ideální pro léčbu lehčího stupně krvácejících hemoroidů. Ale samotná dieta někdy nepostačuje a přetrvávají-li příznaky, jsou užívány krémy, masti a čípky, které obsahují složky působící proti zánětu, proti bolesti, proti krvácení. Jsou podávány místně i celkové léky, které zpevňují žilní stěnu (venotonika). Preparáty podávané místně mohou u některých osob způsobit podráždění, zejména v oblasti kolem řitě. Dobře se osvědčují sedací koupele.
Zevní hemoroidy a fibrózní výčnělky vyžadují chirurgickou léčbu pouze dosáhnou-li značných rozměrů a jsou-li příčinou dráždění, svěděni a změn na kůži. Při trombóze zevního hemoroidů je nutný tělesný klid, koupele ve vlažné vodě, studené obklady a neustoupí-li změny do 48 hodin, je možné naříznutí uzlu a vytlačení krevní sraženiny. Pokud není konzervativní léčba vnitřních hemoroidů dostatečná a potíže přetrvávají nebo se komplikace opakují, je v současné době k dispozici velké množství neoperativních technik. Provádí se ligace (zaškrcení gumovými kroužky), skleroterapie (do hemoroidů jsou aplikovány látky, po nichž dojde k tvorbě vaziva a uzel tak zachází), elektrokoagulace, je používán laser a další techniky. Chirurgická léčba je rezervována pro malou skupinu pacientů s vysokým stupněm hemoroidů, u kterých výše uvedené léčebné techniky selhávají.
Závěrem lze shrnout, že hemoroidy jsou onemocněním velice častým, jehož příčinou je zřejmé zvyšování nitrobřišního tlaku. Jsou rozdělovány na zevní a vnitřní. Nejčastějším příznakem je krvácení po stolici. Nepříjemnými komplikacemi jsou trombóza a vyhřeznutí vnitřních hemoroidů. Diagnostikovat je možno vyšetřením řitní krajiny (zevní hemoroidy) nebo endoskopií (vnitřní hemoroidy). Léčení je obvykle konzervativní - úpravou diety s vyšším obsahem vlákniny, koupelemi a léky podávánými místně nebo i celkově. Pokud je tato léčba nedostatečná - nastupují nové léčebné techniky (např. ligace gumovými kroužky) a nestačí-li ani toto opatření - přichází ke slovu chirurgický zásah.
V historických pramenech je uváděno, že Napoleona v bitvě u Waterloo trápily vyhřezlé hemoroidy. Nebýt jich...mohlo vše dopadnou jinak...?
Hledám: HEMEROIDY jsou starou nemocí
Žádné příbuzné články.