Prakticky mnohem důležitější než tělesné příčiny obstipace jsou její příčiny duševní. Porozumět jim můžeme pouze pomocí psychologického pozorování, které vychází z toho, že odkryje duševní pozadí vyprazdňování stolice a jeho poruch. Musíme si vzpomenout na to, jakým způsobem je člověk k pravidelnému vyprazdňování vychováván.
Je to jeden z prvních úkolů, který by mělo lidské mládě zvládnout. Přibližně koncem prvního roku života předstoupí vychovatelé před své dítě s požadavkem, aby svou stolici nevyprazdňovalo nevědomě do plenek, ale aby pravidelně chodilo na nočníček.
Pro dítě znamená tato nepatrná novinka revoluci v jeho vnitřním životě. Musí se naučit brát ohled na druhé, přijmout přání rodičů a pomocí spolupráce zvládnout část rozvoje čistotnos-ti. Tam, kde je vztah dítěte k matce dobrý, se tento krok po několika nezdarech podaří. Je podstatně ulehčen klidem, trpělivostí a znalostmi matky, která svému dítěti nezazlívá nedisci-plinovanost a která s láskou a uznáním vede své dítě k ovládnutí jeho koncového svalstva v konečníku. Má-li matka v tomto úspěch, pak dosáhla mnohem více, než jen to, co vidí laik při triumfální nočníkové proceduře jejího dítěte. Naučila své dítě, že mu bude nápomocna při jeho dalším seberozvíjení, jehož důležitou součástí je také pravidelné chození na záchod.
Vzdorovité děti i zde ukazují, že nechtějí to, co jejich vychovatelé. Při neústupném počurávání a pokakávání dítěte by člověk zcela jistě předpokládal, že v něm narůstá nevědomý odpor. Avšak nešikovnost vychovatelů vyvolává takovou za-tvrzelost, která jednoduše neumožňuje, aby dítě chodilo na záchod podle přání vychovatelů. Kritika, která potom následuje, různé tresty, nadávky a odměny, vůbec nepomáhá. Dítě si neústupně trvá na svém a tím vzniká chronická zácpa, která může přetrvat až do dospělosti a stane se součástí jeho života.
V tomto smyslu je pro nás zácpa velmi často znamením, že v duševním životě pacienta není něco v pořádku. Vzdor je pouze jedním z aspektů tohoto problému.
Existují lidé se zácpou - a to je velmi časté - kteří svou nemoc získali na základě výchovy k čistotě a na základě sexuální výchovy. Ještě stále jsou vyměšovací a sexuální orgány pro mnoho rodičů tabu, to znamená, že pro ně nalézají slova jako ošklivost a hnus, a tudíž je z tělesného života vyřazují. Prudérní sexuální výchova je, pokud jde o čistotu, většinou spojena s přehnaným fana-tizmem, který vyprazdňování považuje za něco "nízkého": jestliže matka komentuje stolici dítěte slovy vyjadřujícími hnus, dítě pak začne tušit, že to je nějaká nebezpečná tělesná funkce.
Křeč získaná z takových událostí ještě desítky let zabraňuje zdravému, normálnímu vyprazdňování stolice.
Pacient se zpomaleným vyprazdňováním často trpí nějakou duševní deformací, která jeho obstipaci výrazně ovlivňuje. Mnoha lékařům, kteří tyto pacienty pozorovali, bylo nápadné, že se jedná o ustrašený typ člověka, který si není jist sám sebou. Zadržování stolice, jež se samozřejmě děje nevědomě (takto postižený člověk vydává značné množství peněz za léky na uvolnění zácpy!), je často spojováno s přáním sám sebe ovládat: takoví lidé mají ve skutečnosti strach se uvolnit a upřímně vyjádřit své pocity. Proto tedy u mnoha případů zácpy současně nacházíme sexuální necitlivost, která je v podstatě jen rubem téže poruchy. Psychologické výzkumy dále uvádějí, že lidé se zácpou mají větší sklony k nedůvěře a plachosti. Domnívají se, že se nacházejí v nepřátelském světě, kde se nesmějí projevovat spontánně a kde se musí chovat zdrženlivě. Za určitých okolností se u nich projevuje pedantství a úzkostlivá přesnost ve vystupování a v oblékání, jsou lakomí a odměření, v otázce peněz jsou někdy přehnaně úzkostliví, protože se obávají, že jich nemají dostatek. Zácpa bývá také označována jako "lakota ve střevním kanálu". Zdlouhavé procedury na toaletě jsou součástí obrazu, který vyjadřuje charakterově složitého člověka, jehož problémy se stolicí jsou jen jedním z příznaků všech jeho životních potíží.
Také lidé trpící depresemi mají k obstipaci sklony.
Velké množství žen trpících zácpou bude jen těžko možné přesvědčit o tom, že ženy jsou více než muži vychovávány ke zdrženlivosti, k pruderii a ke stydlivosti. Navíc ženy v domácnosti mají ve svém životě méně pohybu a vnitřních změn (podnětů), takže činnost jejich střev dostává méně impulzů.
Obstipace jako symptom patří k určitému pomalejšímu typu člověka.
Obstipace však není samostatný problém, je to jen znamení, že duševní vývoj se zastavil ve slepé uličce.
Hledám: Duševní příčiny zácpy
Žádné příbuzné články.