Dobré a špatné tuky

jidlo

Jedno je jasné - bez tuků zdravě žít nemůžeme. Diety, vyhýbající se jakékoliv formě tuku, mohou být zdraví velmi nebezpečné. Na druhé straně nadměrná konzumace tuků či příjem těch nesprávných tuků je rizikovým faktorem cévních a srdečních chorob, obezity a některých druhů rakoviny. Takže jaké tuky známe, čím jsou pro nás důležité a jak nám mohou škodit?

Tuky můžeme dělit na nasycené a nenasycené. Nasycené tuky jsou využitelné jako zdroje energie a jako zdroj vitamínů rozpustných v tucích. Tyto tuky, které jsou ve velké míře obsaženy v masu, sýru, vejcích, mléku a palmovém oleji, mohou zvyšovat hladinu LDL cholesterolu, přispívajícího ke kardiovaskulárním onemocněním.

Tuky s obsahem nenasycených mastných kyselin se nacházejí především ve lněném oleji, rybím tuku, tykvových semenech, vlašských ořeších, avokádu, sojových bobech, olivovém oleji, slunečnicovém, pupalkovém, brutnákovém a v dalších rostlinných olejích. Tyto tuky jsou nutné pro výstavbu buněčných membrán, pro mozek, oči, vnitřní ucho, hormonální a pohlavní orgány.

Avšak aby to nebylo jednoduché, jsou nenasycené tuky prospěšné pouze v cis- formě, tzn. v přírodním nezpracovaném stavu. I nejprospěšnější oleje zpracováním do margarínů a kuchyňských olejů ztrácejí své zdraví prospěšné vlastnosti. Významná cis-konfigurace se zahřátím, hydrogenací a dalšími zpracovatelskými postupy přeměňuje na trans-konfiguraci.

Trans formy tuků zvyšují propustnost buněčných membrán a tak umožňují toxinům, aby vnikly do buňky, způsobují abnormity buněčných funkcí a podílejí se na rozvoji oběhových poruch i rakoviny. Trans formy tuků zvyšují cholesterol a LDL podobně jako diety s obsahem nasycených tuků. Čím pevnější tuk, tím více trans formy obsahuje. Pokud na etiketě potraviny v seznamu obsažených látek naleznete slovo "hydrogenovaný" či "částečně hydrogenovaný", značí to obsah tuků trans-konfigurace. Můžete je najít v čokoládách, sušenkách, mražených pokrmech, pečivu...

Mezi nenasycenými mastnými kyselinami nacházíme dvě esenciální kyseliny, které si tělo nedokáže samo vyrobit a které musí být přijímány potravou. Jsou to kyselina linolová a kyselina alfa-linolenová.

Kyselina linolová se dále v těle přeměňuje a dává vzniknout skupině kyselin omega-6. Kyselina linolová se nachází v rostlinných olejích, například v olivovém a slunečnicovém oleji. Mastné kyseliny ze skupiny omega-6 jsou nezbytnou součástí všech buněk a slouží k tvorbě látek , které se podílejí na celé řadě pochodů včetně krevního oběhu a zánětů. Nedostatek může způsobovat špatný růst, kožní choroby, oslabení imunitního systému a tvorbu krevních sraženin.

Od kyseliny alfa-linolenové jsou odvozeny omega-3 mastné kyseliny. Tuto skupinu nacházíme v tučných rybách ořechách a v rostlinných olejích jako například v slunečnicovém oleji. Omega 3 jsou výchozí látkou pro tvorbu prostaglandinů, které mají protirakovinové účinky. Omega 3 jsou prevencí onemocnění cév, srdce, kožních chorob, revmatických onemocnění a cukrovky dospělého věku. Velmi významným zdrojem tuků omega-3 a omega-6 je lněný olej.

Z výše uvedeného vyplývá, že tuky jsou pro některé funkce našeho organismu nezbytně nutné. Vyhýbat bychom se proto měli pouze tukům přepalovaným, smaženým, rafinovaným, hydrogenovaným a jinak chemicky upravovaným. Přednost bychom měli dávat rostlinným tukům za studena lisovaným, ořechům, semínkům a rybám. Střídmá konzumace živočišných tuků (například másla, vajec, jogurtů), vyvážená zvýšeným příjmem tuků rostlinných není pro náš organismus nebezpečná. Samozřejmě, že otázkou zůstává kvalita zdrojů tuků a jejich znečištění a to jak rostlinných , tak živočišných.

Zdroj: Doktorka.cz

Guggul -