Druhy revmatismu

Slovo revmatismus pochází z řečtiny a je možné ho přeložit jako proudění. Označení tohoto onemocnění je spojeno s typem bolesti, která je pociťována buď jako tažná nebo jako proudící a je především zaznamenána v kloubech a svalech.

Výraz revma není jinak přesným vymezením obrazu nemoci, ale je to vlastně společný název pro cca 200 různých revmatických onemocnění. Jedno je však všem nemocím revmatické oblasti společné - bolest. Revma zaujímá na seznamu lidových nemocí první místo. Revmatická onemocněni je možné rozdělit do následujících skupin:

• Zánětlivá revmatická onemocnění: K nim patři artritida (zánět kloubů), polyartritida (současný zánět několika kloubů), dále dna a revmatická horečka.
• Degenerativní revmatická onemocnění: různé druhy artrózy.
• Svalový revmatismus: Tento druh revmatismu postihuje svaly, vazivo, šlachy, nervové tkáně a podkožní tukové vazivo.

Zánětlivý revmatismus

U této formy revmatismu dochází k zánětům kloubů, které jsou provázeny otoky, zarudnutím a bolestmi. Zánět se projeví buď v akutní formě, která nastane velmi rychle a rychle také zmizí. Na druhé straně jsou však záněty, které začínají velmi pomalu a trvají velmi dlouho, jsou tedy vleklé. Obě formy mají chronický charakter.
Artritida (lékařské označeni pro zánět kloubů) se může projevit v jednom kloubu, například v koleně, ale také může postihnout několik kloubů současně, což je tzv. polyartritida.
Revmatická horečka se dostavuje především mezi pátým a patnáctým rokem života. Přitom se jedná o obecné zánětlivé onemocněni, které může postihnout jak klouby, tak také centrální nervový systém, kůži a především srdce. Dna patří rovněž do okruhu revmatických onemocnění, protože i zde se projevují bolesti v kloubech. Dna je onemocněním látkové výměny, kdy hodnota kyseliny močové je v krvi zvýšená. Kyselina a krystaly solí kyseliny močové (urátů) se hromadí v dkloubech a vyvolávají prudké bolesti, otoky a zarudnutí. Krystaly se mohou ukládat i v ledvinách a kůži.

Degenerativní revmatismus

Degenerace v revmatickém slova smyslu znamená deformaci kloubů, vyvolanou ztrátou nebo opotřebením chrupavky kloubů. Tato forma revmatismu postihuje především kolena, kyčle a klouby obratlů, ale také klouby na prstech. Změny nastávají nejprve na tkáni chrupavky, která je vlastně jakousi ochranou kostí. V dalším průběhu onemocnění je zasažen celý kloub. Nejčastějším typem degenerativního revmatického onemocnění je artróza kolenního kloubu (degenerace kolenního kloubu). Z tohoto druhu artrózy může vzniknout zánět kloubů a následně zánět kloubů vede k deformaci.

Svalový revmatismus Svalo revmatismus je velmi častým revmatickým onemocněním, které se může například projevit bolestmi v zádech, bolestmi v ramenou, pažích, v šíji. Iniciátorem nemoci nejsou v tomto případě klouby, ale svalstvo, šlachy a vazivo, v určitých případech také sliznice. Zvýšený tonus nebo zánětlivé projevy vzniklé v důsledku průvanu, vlhkosti, strnulé pozice například na pracovišti nebo jednostranným tělesným zatížením, se označují jako obvyklý svalový revmatismus. Tonusem svalstva se snižuje prokrveni tkání, což vede k deficitu kyslíku. Při déle trvajících potížích se může objevit degenerace svalstva. A obráceně nedostatečné prokrvení, jehož původcem může být působení chladu nebo zúžení cév, může vyvolat zvýšený tonus svalstva. Kromě toho také šlachy mohou být v důsledku nadměrného napětí, například při psaní na stroji, postiženy bolestí. Kdo citlivě reaguje na vlhké ovzduší a jednostranné zatížení, měl by se ho vyvarovat.
V některých případech vedou tzv. pravé revmatické faktory, jako například ložisková infekce, ke svalovému revmatismu. V akutní fázi onemocnění se tento stav projeví ve formě zánětu v postižené oblasti.