AYURVEDA / AJURVEDA - Umění žít

Sanskrtský výraz „AYURVEDA“ podle dostupných pramenů původně vznikl složením slova „áju“, což v doslovném překladu znamená život a slova „véda“, které lze přeložit jako znalost nebo věda. Termín „AYURVEDA“ je tedy obvykle interpretován jako „věda o životě“ či „umění žít“.

Právě indická ayurveda je pokládána za jednu z nejstarších a nejlépe propracovaných systémů léčby na světě. Tento tradiční druh indické medicíny představuje nejen soubor znalostí o zdraví a nemoci, ale současně jej lze chápat jako koncepci určitého filozofického pojetí způsobu a podstaty tělesného i duchovního bytí. Ayurveda vychází především z harmonického propojení a dosažení dokonalého souladu tělesného, mentálního a duševního zdraví.

Základem ayurvedské medicíny je filozofický směr „sánkhja“, který lze volně přeložit jako poznání pravdy. Tento filozofický proud pojednává ve svém základním pojetí o otázkách vzniku vesmíru, jeho uspořádání, existenci a podstatě života v jeho nejrůznějších formách. Dokonalé zdraví je podle této filozofie podmíněno harmonií tří přírodních živlů energií: kapha, pitta a váta. Převaha či oslabení některého z nich může v našem těle přivodit nerovnovážný stav a ve svém konečném důsledku může vést ke vzniku a rozvoji onemocnění. Cílem tradičních ayurvedských léčebných metod je právě dosažení úplné harmonie mezi těmito živly a zachování dokonalého stavu zdraví.

• Kapha (voda) je hmotným projevem organismu. Jedná se o princip, který představuje fyzickou stabilitu a je úzce spojován především s optimální funkcí imunitního systému. Voda tvoří převážnou část našeho těla a proto je Kapha živlem života a růstu. Nejvyššími projevy tohoto živlu v duchovní a mentální oblasti jsou láska, soucit a odpuštění.
• Pitta (oheň) představuje tělesnou energii ve všech možných formách a vzájemných přeměnách. Tento živel je spjat s procesy zažívání a trávení v organismu, metabolickými procesy obecně, regulací tělesné teploty apod. Představuje mentální stabilitu, schopnost diferenciace a porozumění.
• Váta (vzduch) je nejsilnějším z těchto tří tělesných živlů. Reguluje funkce ovládající pohyb, přenos impulsů, dýchání a činnost srdce. Tento živel představuje jakýkoliv pohyb v lidském těle jak na úrovni tělesné, tak na úrovni mentální ve formě pohybu a toku myšlenek. Tento živel ovládá intelektuální vnímání, představivost a motivaci.

Působení těchto energií na duševní stav a charakterové vlastnosti člověka nelze samozřejmě chápat jako dané pravidlo a je nutné je přijímat jako určitou snahu o symbolický popis různých povahových vlastností člověka.

Z pohledu historických souvislostí je téměř nemožné s určitostí říci kdy a jak ayurveda vznikla. Je více než pravděpodobné, že její kořeny lze hledat v kombinaci náboženských prvků a primitivních léčebných metod původních obyvatel žijících v oblasti povodí řeky Indus. Tato civilizace byla podle archeologických nálezů na vysokém stupni vývoje. K jejímu zániku nakonec přispěly nájezdy kočovných Árijců ze střední Asie, kteří se na indickém poloostrově usadili v období mezi 2. a 1. tisíciletím př.n.l. Největšího rozkvětu zaznamenala ayurveda v období mezi 5. stoletím př.n.l. a 5. stoletím n.l. a velkému zájmu se těšila i v období silného rozkvětu budhismu. V tomto období pronikla i do sousedních zemí a silně ovlivnila jejich metody léčení. Ayurvedskou medicínou byl výrazně ovlivněn i vývoj řecké a římské medicíny, podobně jako vývoj medicíny arabské a tibetské.

V současné době zažívá učení ayurvedy svou opravdovou renesanci. V Indii se tento obor vyučuje a přednáší na státních i soukromých univerzitách ve všech státech Indické federace. Lze jej absolvovat formou nástavbového studia po ukončení lékařské fakulty a jeho studium je ukončeno složením klasické atestační zkoušky. Zájem o tento způsob tradiční indické medicíny v posledních letech nabývá na svém významu i v celé řadě evropských zemí, včetně České republiky. Tento zájem se zvyšuje především díky komplexnímu přístupu ayurvedy k problematice a vzájemnému vztahu mezi zdravím a nemocí, zejména v souladu a harmonii s přírodou. Tímto způsobem celostního pojetí se ayurveda často liší od diagnostických a terapeutických přístupů současné moderní medicíny.

Ayurvedské přípravky obvykle sestávají z různých složek čistě přírodního charakteru, převážně bylin a minerálních látek. U těchto přípravků se jednotlivé složky vzájemně vyrovnávají synergismem či antagonismem. To znamená, že účinné aktivní složky stimulují a optimálním způsobem podporují funkci určitého orgánového systému, zatímco další složky působí v jejich vzájemném protikladu. Jiné složky přípravku pak snižují efekt nežádoucích vedlejších účinků složek aktivních. Pro tyto přípravky je charakteristické, že prochází specifickými technologickými postupy zpracování a výroby. Lze je vzájemně kombinovat a ani jejich dlouhodobé užívání nevede ke vzniku návyku.