Za všechno může estrogen !

Čas je neúprosný.
Naštěstí to platí spravedlivě pro všechny. Takže nemládneme a krásy nám nepřibývá. Příroda, zdá se, byla milosrdnější k mužům a vybavila je větší odolností či lhostejností vůči přibývání let. Ostatně i děti mohou plodit ve značně zralém věku. L.N.Tolstoj měl například posledního potomka v osmdesáti třech letech.

U ženy však dochází v jistém okamžiku, v jisté životní etapě, k zásadnímu zlomu, který se projevuje zřetelně právě ve fyziologických a psychických proměnách.

Odborný termín klimakterium je pak označením pro čas, kdy postupně uhasíná hormonální funkce vaječníků a přestává být produkován nejdůležitější ženský hormon estrogen. Tělo se těmto změnám postupně přizpůsobuje, ale žena je v tomto období pronásledována nejrůznějšími obtížemi: často blíže nedefinovatelným strachem a úzkostí.

Návaly horka, které přicházejí bez předchozího varování a bez možnosti ovlivnění vůlí. A mohou trvat, samozřejmě s přestávkami, i dvacet let. Komplikují ženě společenský život a nejednou způsobily i selhání v profesi.

Noční pocení, někdy tak intenzívní, že nenechá ženu vyspat. Z chronického nevyspání a únavy se vyvinou deprese, z nichž žena nevidí únik.

Poruchy spánku a podrážděnost spojené s již zmíněnými návaly horka a nočním pocením. Pokud žena sáhne po tabletce na spaní po půlnoci, je ranní probuzení víc než kruté. A co je nejhorší, že ta probdělá noc je na ženě dokonale čitelná. Opuchlé oči, prohlubující se vrásky, zšedlá pleť.

S tím souvisí podrážděnost a přecitlivělost, zveličující dřív jinak malicherné problémy. Jedna ironická poznámka okolí a z ženy se stává sud se střelným prachem.

Nesoustředěnost a zapomínání spojené s trvalým stresem a pocitem, že nic nestíhá, nezvládá.

Deprese často začínající tam, kde se vegetativní příznaky neléčeného klimakteria stupňují k duševnímu vyčerpání a chronické únavě. I žena vitální mívá v této situaci byť jen přechodná údobí depresivních nálad.

Stojí za zmínku, že podobnými klimakterickými náladami netrpí např. ženy některých afrických kmenů. Ty prý se naopak na přechod těší. Otevírají se jim totiž dříve zapovězené dveře společenského života, nemusejí už rodit další děti a hlavně, požívají právě díky svému věku nemalé úcty. Zdá se, že bychom se mohli od těchto národů, kde věková xenofobie je zcela neznámým pojmem, lecčemu naučit.

Bolesti hlavy mnohdy spojené s poruchami vidění, zvracením, průjmy, kolísáním krevního tlaku.

Bolesti kloubů a páteře jako důsledek převážně sedavého zaměstnání, pohodlného života bez pohybu, nesprávné výživy a životosprávy, stoupající nadváhy - zátěže, jež nemůže zůstat bez následků právě na kloubech a páteři.

To všechno se děje ve chvíli, kdy snižování hladiny hormonu estrogenu začíná ohrožovat také naši důležitou oporu, kosti. I když osteoporóza je příznačná pro starší lidi a přichází v séniu zcela fyziologicky, období klimakteria je pro ženu v tomto směru velmi rizikovým životním úsekem.

Bušení srdce spojené s úzkostí a nedostatečností dechu.

Závratě, vyskytující se častěji u žen s kolísáním krevního tlaku nebo s potížemi krční páteře.

Tloustnutí, které je v klimakteriu důsledkem pomalejšího metabolismu a poklesu estrogenových hladin. Mnohočetné a přemrštěné diety jsou však zde stejně nebezpečné jako vyšší nadváha...

Ale dost!
Tento nelichotivý výčet je sice pravdivý - ale jen z jedné poloviny. Pravdivý úplně by byl tenkrát, kdybychom my, ženy, podlehly a s rukama v klíně a slzami v oku nechaly na sebe všechny ty chmurné a nepříjemné příznaky dopadat. To prostě nemůžeme a nesmíme.

Nesmíme se nechat zmást, znervóznět, zneklidnět. Lépe se přece připraví na obtížnou životní situaci ten, kdo o ní bude vědět co nejvíc. Vstoupí-li člověk do bludiště poprvé a bez průvodce, snadno podlehne panice. A to lze říci i o letech přechodu - kdy, nic naplat - my ženy už nejsme tak dráždivé, tak svůdné, ani tak krásné, ale přesto zůstáváme stále ženami plnými tajemství a půvabů, radosti i smutků, toužící po něze a schopné stále něhu a lásku dávat.

Co je tedy ve skutečnosti to, čeho se my, ženy od jistého věku tak bojíme? Zeptala jsem se MUDr. Marcely Burdové:

„Je to v podstatě uhasínající činnost vaječníků, která se projevuje nejen ztrátou pravidelné menstruace, ale i dalšími průvodními příznaky. Žena se necítí dobře, uvědomuje si urychlené stárnutí, přírůstek hmotnosti, snížení své atraktivnosti v partnerském vztahu. To vše ji dál deprimuje, takže může mít dojem, že stáří opravdu již přišlo. Pokud se tomuto diktátu podrobí, opravdu rychle zestárne, ale navíc se zbytečně nechává trápit problémy, které mít skutečně nemusí. Poučená žena může být v šedesáti letech svým vnoučatům skvělou babičkou. To, jak bude skutečně vypadat, nezáleží v žádném případě jen na jejím rodném čísle...

Výpadek hormonální produkce vaječníků nezpůsobuje ale jen popsané vegetativní nepříjemné potíže. Každá třetíneléčená žena po klimakteriu má bohužel statisticky potvrzenou možnost, že utrpí zlomení zápěstí, obratle či krčku stehenní kosti. Nemocná a prořídlá kost se hůře hojí, a tak jsou zde i častější komplikace a dlouhé hojení. Výsledkem může být nejen invalidizace, ale i znehybnění. U tří procent žen taková komplikovaná zlomenina v pokročilejším věku končí smrtelně.

Řada žen se také stále obává rakoviny. Mnohé si ale neuvědomí, že více než 55 % žen umírá především na srdečně cévní choroby. Po klimakteriu ženy velmi rychle dohánějí mužskou část populace v četnosti infarktů a mozkových cévních příhod. Proti zrychlení řídnutí kostí i proti zvýšenému riziku postižení cév může ženu významně ochránit hormonální substituční léčba. Proto by ženy tak zvaného kritického věku měly o této možnosti včas vědět. Jen tak mohou aktivně spolurozhodovat o kvalitě svých příštích let."

Ano. Byly jsme milovány a milovaly jsme. Přivedly jsme na svět děti, vychovaly je a přitom většinou pracovaly a pracovaly. Často nám nezbýval čas na vnímání vlastního života a teď si s větší či menší dávkou hořkosti uvědomujeme, že nejlepší léta jsou pryč. Ale proto ještě nemusí být ta následující špatná. Ba naopak - mohou být výborná, přímo skvělá! Není totiž smutnějšího pohledu než na ženu fyzicky i psychicky zestárlou jenom proto, že včas nenašla možnosti, jak být dál sobě a svému okolí užitečná.

Jak by tedy měla žena naložit se svými středními roky?

MUDr. Marcela Burdová: Hodně vědět a včas přijít s problémy nastupujícího klimakteria. Nechat se životem vláčet a neposlouchat rady, že vaše maminka či babička si to taky prožily fyziologicky a bez pomoci. Naše prababičky totiž problémy třicetiletého deficitu hormonu estrogenu zažít nemohly, protože umíraly daleko dříve. My dnes můžeme nabídnout ženám hormonální substituční léčbu v tabletách. Ta je určena jednak ženám ještě menstruujícím a jejich cyklus vhodně upraví. Zároveň preventivně zasahuje proti rychlejšímu řídnutí kostí a výrazně snižuje rizika srdečně cévních chorob. Snižují se tak i rizika rakoviny vaječníků a děložní sliznice. Jen velmi malému procentu žen dnes nemůžeme tak báječnou ochranu poskytnout.

Další možností jsou náplasti s obsahem hormonu estrogenu, které žena používá dvakrát týdně. Dalších možností a kombinací přibývá a tablety mohou užívat i ženy, které si již menstruovat nepřejí. V podstatě je možno říci, že téměř pro každou ženu můžeme dnes najít přijatelný individuální systém hormonální léčby. Samozřejmě, že ke zdravému životnímu stylu patří i vše ostatní, co zde bylo řečeno - zdravá životospráva a vhodný tělesný pohyb. Pak může současná žena trvale zůstat ženou zcela neurčitého věku, avšak trvalého půvabu. "

Ano, je to tak. Jenom žena s životem spokojená a duševně vyrovnaná může dobře „fungovat" jako žena, matka, partnerka. Lehce se to řekne, hůř praktikuje, nicméně si pamatujte: život bychom neměly protrpět, ale opravdu prožít.

Na konci nám totiž reklamaci nikdo neuzná a žádný náhradní život nedostaneme. A věřte - žena dokáže být vždycky krásná - když chce!