Lasery v očním lékařství

Laser. Toto magické slovo je stále populárnější. Co znamená? Jsou to počáteční písmena z anglického názvu pro světelný kvantový generátor: Lignt Amplification by Stimulated Emission of Radiation.

Volně přeloženo to znamená zesílení světla pomocí nuceného uvolnění záření. Lasery se v současnosti používají snad ve všech oborech lidské činnosti. Měří vzdálenosti, mapují, zaměřují, vrtají, přesně opracovávají různé materiály, snímají informace nebo hudbu z kompaktních disků, byly plánovány do hvězdných válek a tak bych mohl pokračovat stále dál. I pro medicínu a tradičně pro oční lékařství jsou lasery velmi důležité. Již v roce 1960 byl k léčbě onemocnění sítnice použit rubínový laser a později byly postupně využity i další druhý laserů paralelně s tím, jak byly objeveny.

K čemu všemu se lasery v očním lékařství dají používat? Jejich použití je velmi široké. Uplatňují se totiž jak v diagnostice, tak v léčbě očních nemocí.

K diagnostice očních onemocnění slouží především Hélium-Neónové lasery. Jejich červené světlo dovolí například zmapovat rohovku a sítnici, změřit sílu zánětu v přední komoře oční nebo rychlost proudění krve v očních cévách.

Zajímavější, i když ne méně důležitá než diagnostika, je laserová léčba očních onemocnění. Rozeznáváme několik způsobů této léčby.

Biostimulační léčba nízkoenergetickým červeným světlem He-Ne laseru urychluje tkáňové pochody, působí protizánětlivě a urychluje hojení.

Při léčbě fotodynamické se nejprve zvýší citlivost cílové tkáně na laserové záření lékem, který se v ní předtím cíleně vychytal. Poté tuto tkáň laserové záření selektivně zničí.

Velmi důležitá je léčba fototermická. Při ní se laserová energie přemění v teplo. V ozářeném místě vznikne zánět a posléze pevná jizva. Takto se argonový nebo modernější Nd-YAG laser používají k léčbě onemocnění sítnice postižené například cukrovkou nebo zánětem.

Vydává-li laser vyšší energii, která se stoprocentně vychytá ve tkáni, je možno takovým paprskem tkáň řezat. Typicky se k tomuto účelu používá vysokoenergetických CO2 a Nd-YAG laserů. Řez tkání je naprosto přesný, hladký a velmi málo krvácí. Takto se operují například převislá víčka.

Při fotodyzruptívní léčbě vytváří vysokoenergetický Nd-YAG laser v cílové tkáni plazmatický výbuch. Touto „jiskrou" lze rozbíjet jemné oční struktury. Nejčastěji se takto léčí šedý neném oku a laser pouze nahrazuje ultrazvuk, který se v současnosti k rozbití vnitřku čočky s úspěchem používá. Fotodyzruptívně lze řešit i některé druhy zeleného zákalu. Pomocí mi kro výbuchů se vytváří komunikační otvory v různých očních tkáních a tím se snižuje nitrooční tlak, jehož zvýšení je příčinou zeleného zákalu.

Fotoablace je v poslední době velmi populárním laserovým výkonem. Provádí se excimerovými lasery. Ty jsou schopné tvarovat povrch rohovky do předem spočítaného tvaru. Z povrchu rohovky se tak vytvoří jakoby trvalá kontaktní čočka a nemocný je zbaven nutnosti nosit brýle. U krátkozra kosti do -6Dpt je úspěšnost téměř stoprocentní a komplikací je minimum. I u záporného astigmatismu do -3Dpt jsou výsledky velmi dobré. U těžší krátkozra kosti se dá zákrok na povrchu rohovky provést dvakrát, nebo se provede odpaření tkáně pod odkrytou povrchovou rohovkovou lamelou, tzv. Lasik. I zde je úspěšnost velmi vysoká. Horší je situace u dalekozrakosti, kde se zatím daří snížit hodnotu oční vady jen o asi 3-5Dpt a téměř v polovině případů není výsledek trvalý. Na řešení stařecké vetchozrakosti pomocí excimerového laseru se intenzívně pracuje.

Operace oční vady excimerovým laserem je zákrok kosmetický, protože podstatu choroby neléčí, jen oko dioptricky upraví. Zdravotní pojišťovny jej z těchto důvodů nehradí a nemocný musí za výkon zaplatit sám. Excimerové lasery samotné, ale i jejich provoz, jsou velice drahé a využívají je většinou soukromé společnosti.

V současné době se začíná rohovka opracovávat i Er-YAG laserem, který je mnohem levnější, ale zatím je s ním jen málo zkušeností. Dalekozrakost se dá ovlivnit i jiným druhem laseru (Ho-YAG), který rohovku tvaruje pomocí jizev, jež v ní jeho záření vytváří. Jedná se opět o laser levnější a výsledky nejsou povzbudivé.

Výše zmíněné lasery: Nd-YAG, Er-YAG a CO2 laser se používají i ke kosmetické chirurgii. Podstata účinku spočívá v odpaření povrchové vrstvičky kůže, která se tím vypne a zbaví vrásek. Tak se dají vyhladit např. vrásky u očních koutků.

Jak je z předchozího zřejmé, laser, tento moderní přístroj, významně pomáhá očním lékařům v jejich úsilí zachovat nebo navrátit zrak a možnosti jeho použití jsou čím dál rozsáhlejší.

Nevýhodou je vysoká cena této techniky, což při současném stavu našeho zdravotnictví výrazně omezuje její obnovu a rozšiřování.

O používání laserů v očním lékařství by se dalo napsat mnohem více a podrobněji, ale snad tento stručný přehled umožní alespoň základní orientaci.

Technický vývoj je stále rychlejší, a proto lze jen doufat, že nové druhy laserů bude i za co koupit.

Zrak je zdaleka „nejbohatší" ze všech našich smyslů - přináší kolem tří čtvrtin všech našich vjemů ♦ Oko připomíná v principu filmovou kameru - vpředu je systém čoček, které soustřeďují a shromažďují světelné paprsky. Duhovka působí jako clona, sítnice plní funkci filmu, na který se obrazy promítají a zachycují ♦ Sítnice zachycuje každou sekundu po celý život nejméně deset různých obrazů

Nejhorší poruchou zraku je pochopitelně slepota. Ať již vrozená nebo vzniklá v důsledku různých poranění či chorobných procesů. Velmi často bývá postižena rohovka oka, protože je nejvíce „na ráně". Naštěstí však lze v mnoha případech transplantovat rohovku náhradní.

K hlavním příčinám ztráty zraku nevedou ovšem zranění a mechanická poškození rohovky. Z hlediska počtu postižených jsou hlavními nepřáteli katarakta čili šedý zákal oční čočky, glaukom čili zelený oční zákal a defekty sítnice.

Katarakta začíná drobnými zastřenými skvrnami objevujícími se uvnitř čočky. Skvrny se postupně a zákeřně rozšiřují, až se nakonec celá čočka změní z původně průhledné na mléčně žlutobílou. Ta ovšem dopadající paprsky spíš pohlcuje nebo rozptyluje, než by je organizovaně propouštěla dál na sítnici. Oko je schopno rozlišovat stále méně a méně, jako by pozorovalo svět přes jakousi vodní clonu - otatně její jméno je odvozeno od řeckého slova katarr-haktés čili vodopád - a nakonec se může dostavit až úplná slepota. Nejčastější jsou tzv. senilní katarakty, při nichž se pokračující zamlžování zraku dostavuje s přibývajícími léty.

Názvu glaukom se užívá pro skupinu onemocnění způsobovaných postupným zvyšováním nitroočního tlaku. Tento tlak působí negativně na oční čočku i na nervová vlákna sítnice, a pokud není léčen, může opět způsobit až oslepnutí. Glaukom sebou navíc nese nebezpečí, že dlouho „nebolí a nepřekáží". Symptomy se někdy objeví teprve tehdy, když je vlastní onemocnění v pokročilém stadiu a situace je natolik vážná, že léčba může zajistit nanejvýš to, aby se dále nezhoršovala. Pokud je ale naopak choroba zjištěna včas, lze předepsat léky, jimiž je možné udržet přijatelně dobrý stav po celý život.