Súrjanamaskár

Od doby, co se otevřely hranice, si zvykáme cestovat. A ne jen za humna, k sousedům, ale i na druhé kontinenty. Přesto mne nedávno překvapila jedna známá, kterou jsem drahnou dobu neviděl, a kterou při náhodném setkání odpověděla na otázku kdeže byla v uplynulých měsících samozřejmým „no přece v Indii".

A pak začal příval dojmů a zážitků, protože procestovala indický subkontinent od severu k jihu a od západu k východu, v očích si nesla majestát Anapurny, v duši zážitky ze školy jógy, na těle šrámy po havárii na motocyklu.

Uchvácena indickou přírodou, stejně jako mentalitou a přátelským chováním místních obyvatel, se mně snažila na přeskáčku vylíčit bohatství indické kultury, složitost náboženských směrů a vyznání (mimochodem, víte, že Buddha je historicky doloženou postavou, neboť se narodil v r. 563 př.n.L, byl princem Šákjů a původně se jmenoval Siddhártha Guatama?) i způsob života indické civilizace.

Ne, nemyslím si, že bychom od nás, ze země ve středu Evropy, houfně začali cestovat na indický subkontinent. Nicméně ta samozřejmost odpovědi mé známé - no přece v Indii - mně utkvěla v paměti natolik, že od té doby nepovažuji obdobnou cestu za něco tak obzvlášť mimořádného. Konec konců i proto, že svět se už dávno (jak nehezké slovo) globalizoval a Indie je vskutku kolébkou jedné z nejstarších světových civilizací. Její literární jazyk sanskrt je pravděpodobně nejstarobylejší dosud užívanou řečí a védy, jejichž některé části pocházejí až z 12. stol. př.n.L, jsou považovány za nejstarší dosud stále živé texty.

A když u nás začíná podzim, v Indii právě končí letní období dešťů, takže co kdyby... A tak si dnes připomeňme základní zdravotní zásady, které je dobré při obdobné cestě dodržovat.

Tak především se před odjezdem do Indie doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, pak proti poliomyelitidě a virové hepatitidě A, při delším pobytu i proti virové hepatitidě B. Velkým problémem místního obyvatelstva - a tím spíše zahraničních návštěvníků - jsou průjmová onemocnění, většinou charakteru cestovních průjmů. Ve venkovských oblastech je v Indii značné riziko nákazy malárií a to po celý rok (je tedy nezbytná chemoprofylaxe). Výjimku tvoří státy Himáčalpradéš, Džammú a Kašmír a poměrně malé je toto riziko ve velkých městech. A ještě jedno upozornění: žlutá zimnice se sice v Indii nevyskytuje, ale její zavlečení je možné, protože tu žijí přenašeči této choroby. Proto se vysvědčení o očkování proti žluté zimnici povinně vyžaduje od cestujících starších šesti měsíců, přijíždějících z oblastí postižených touto nákazou. A samozřejmě, neustále je třeba důsledně dbát na osobní hygienu a zvažovat co a kde jíst a pít.

Ale pak už vám nic nebrání naučit se třeba súrjanamaskár, což je starobylá jógická praktika, kterou jogínové tradičně provádějí ráno, na úvod svých tělesných a duchovních cvičení, a v překladu znamená pozdrav slunci, poznávat buddhistické a džínistické tírthy (tj. poutní místa) nebo šivaistická poutní místa na jihu Indie, uctívat s hinduisty nejposvátnější indickou řeku Gangu, zkoušet porozumět indické hudbě (v indických mýtech o stvoření světa má klíčovou úlohu zvuk, který jako takový je považován za prvotní energii, jež drží pohromadě materiální svět), seznamovat se s lidovým uměním...

A výčet by mohl pokračovat ještě dlouho a dlouho, neboť Indie je kolébkou jedné z nejstarších kultur a indické duchovní dědictví se už stalo nedílnou součástí západního myšlení. Takže rozhodnete-li se poznávat tento subkontinent, pak šťastnou cestu a nezapomínejte na zmíněné zdravotní zásady.