I. Čínská tradiční medicína a její principy
Čínská tradiční medicína je jedním z nejstarších systémů, které lidstvo zná. Systém je naprosto jedinečný, neboť je starý minimálně 2000 let, od kdy jsou známa první písemná svědectví.
Léčení přitom vychází z logického principu „posuzování vnitřku na základě vnějšku", což je v evropské medicíně právě naopak. Důležitý je rovněž fakt, že čínská medicína vychází a staví na principech filozofie taoismu.
Mezi tyto principy mimo jiné patří jasně definované vztahy mezi nebem a zemí, charakter energie QI (čchi), princip YANG (jang) a YIN (jin), kde vztah mezi nimi je univerzálním zákonem materiálního světa. Zatímco princip yang je horký, aktivní, funkční, vnější, mužský a vzestupný, yin je charakterizován jako chladný, utlumující, slabý, vnitřní, ženský a sestupný.
Dalším základním principem je pět prvků (země, voda, oheň, kov a dřevo). K nim náleží pět plných tělesných orgánů ZANG (cang), tj slezina, ledviny, srdce, plíce a játra i stejný počet dutých FU (fu), tj. žaludek, močový měchýř, tenké i tlusté střevo a žlučník. K těmto pěti dutým orgánům se přiřazují takzvaná tři ohniště či ohřívače.
Cílem snažení čínského lékaře je pomocí diagnózy vnitřního klimatu pacienta vybrat některou z pěti metod léčení. Patří sem psychoterapie, farmakopea ZHONG YAO (čung jao), tj. léčení bylinami, vnitřní cvičení (meditace a dechová cvičení), cvičení těla QI GONG (či kung) a známá akupunktura, moxa (což je tzv. požehování) nebo akupresura.
Jednou z rozhodujících metod léčení je využívání rostlin, která však má v Číně velmi specifické přístupy. Velmi málo se totiž k léčení pužívá jen jedné rostliny, naprostá většina receptů se skládá z několika bylin. Přitom takový recept vychází z principu, že:
Každá z čínských bylin má jednu nebo i více z pěti povah, a to horkou a teplou (yang) nebo chladnou či svěží (yin), případně vyrovnanou. Z pěti chutí patří sladká a pálivá k povaze yang, slaná, hořká a kyselá k yin. Jednotlivé chuti mají specifické vlastnosti a účinek na určitý druh poruch a daný orgán.
Velmi důležitý je i směr pohybu, kde stoupavý a odstřeďující (rozptylující) je principu yang a klesající či dostředivý (posilující) yin. Nakonec se určuje i tropismus, tj. stanovení přijímacího meridiánu a tedy orgánu, který je v základním vztahu s nemocí. U všech rostlin je také uvedena kontraindikace a případná nesnášenlivost s dalšími drogami či potravinami.
Například slavný a známý ženšen pravý (Panax ginseng) má yangovou povahu, tj. teplou a je sladké chuti s vazbou na slezinu a plíce. Lidé s přebytkem yangu, kteří přípravky z této rostliny užívají, se nedočkají žádného účinku, nebo u nich naopak dojde k zhoršení zdravotního stavu. Málokdo potom ví, že by se neměl nikdy užívat při nachlazení, pneumonii a jiných plicních chorobách, ale nemá se ani kombinovat s mléčnými výrobky, čajem a bílou ředkví. V Číně je studium této medicíny celoživotní záležitostí, proto zde bylo možno uvést pouze elementární zásady, které jsou však nutné k případnému užívání čínských bylin. Případné zájemce o hlubší studium tradiční medicíny je třeba odkázat na práci Vladimíra Anda „Klasická čínská medicína", která vychází v několika svazcích v nakladatelství Svítání v Hradci Králové.
Prof. ing. Pavel Valíček, DrSc.