Komu [email]: Zpráva:
Váš email:
Komu [jméno]:
Vaše jméno:
  HTML email

Jaroslav Vrchlický - (1853 - 1912)

O jednoho z našich nepochybně nejslavnějších a nejplodnějších básníků a dramatiků měli rodiče obavu hned po jeho narození. Protože se narodil nedonošený, dali ho už druhý den pokřtít. Dostal jméno Emil. Ovšem na návrh svého přítele, slavného lékaře Josefa Thomayera, přijal později Emil Frída umělecké jméno Jaroslav Vrchlický, které pak používal celý život.

V jeho dalším životě sehrála rozhodující roli spisovatelka Sofie Podlipská, mladší sestra Karolíny Světlé. Ta s ním ( totiž „zorganizovala" sňatek své dcery Ludmily. Svatba se konala 4. srpna 1879. Šestadvacetiletý velmi nadějný básník se oženil s osmnáctiletou Ludmilou Podlipskou. Byl to sňatek slavný, ale jak ukázala budoucnost, velmi nešťastný. Ludmila se po několika letech manželství vášnivě zamilovala do herce Národního divadla J. Seiferta, což se stalo příčinou těžkého životního utrpení Jaroslava Vrchlického.

Vrchlický

Básnická a překladatelská činnost mu záhy přinesly množství úspěchů a poct. V roce 1880 byl jmenován členem nově založené České akademie věd a umění, pak čestným doktorem filozofické fakulty pražské univerzity a od roku 1893 mimořádným profesorem filozofické fakulty. V roce 1901 byl dokonce jmenován členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni. Mohlo by se zdát, že tyto životní úspěchy spolu se závratnými úspěchy básnickými a překladatelskými musely postačit k jeho životnímu štěstí.

Realita byla však jiná. Nešťastné rodinné poměry a také útoky některých literárních nepřátel byly zdrojem stále vzrůstajícího životního zklamání a utrpení. Vrchlický se snažil překrýt svou duševní bolest usilovnou prací - a také nadměrně kouřil. Bylo zaznamenáno, že denně vykouřil 80, někdy i více cigaret. Kolem 40. roku života se ohlásily silné žaludeční bolesti, provázené nevolností. Později se připojily bolesti nohou, způsobené předčasným kornatěním cév. Trpěl častou únavou a skleslostí. V noci ho pronásledovaly děsivé představy.

Ztrácel důvěru v sebe samého. Jednoho dne, po příchodu z výstavy Obchodní a živnostenské komory se náhle objevily úporné bolesti hlavy. Vrchlickému se zdálo, že vidí všechny předměty dvojitě. Přivolaný lékař konstatoval mozkovou mrtvici. Tehdy bylo básníkovi 55 let. Thomayer, který svého přítele Vrchlického pravidelně navštěvoval, v jednom ze svých dopisů spisovateli Václavu Raisovi píše: Vrchlický v záchvatu mozkové mrtvice ztratil polovinu zraku, takže vidí jenom polovičkou obou očí a také spád myšlenek značně utrpěl. Jaké budou další následky mrtvice, to se zatím nedá odhadnout.

Po několika měsících se sice zrak zlepšil, ale Vrchlický ztratil schopnost číst, zřejmě vlivem dalšího mozkového krvácení. Také schopnost psát utrpěla. Vrchlický sice dokázal velmi pomalu psát, ale písmo bylo téměř nečitelné. V létě roku 1911 mu přátelé vyjednali pobyt v jugoslávských lázních. Zlepšení po návratu však bylo nepatrné. Vrchlický také odmítl nadále žít v blízkosti manželky v Praze. Křivda, kterou mu způsobila, mu ležela hluboko v mysli. Využil laskavého pozvání přítele Jindřicha Jindřicha a přestěhoval se do Domažlic. Domažlická obec dala nemocnému básníkovi kromě hezkého bytu na náměstí k dispozici i kočár s párem koní, v němž mohl podnikat kratší výlety do okolí. Dvakrát se vypravil až do Prahy, aby vykonal návštěvu u stařičké matky, sestry a bratra. Za manželkou se už nikdy nepodíval.

V dubnu 1912 ho stihla další mozková mrtvice. Po ní nastalo ochrnutí pravé poloviny těla. Manželka Ludmila sice za Vrchlickým několikrát do Domažlic přijela, Vrchlický ale požádal v dopise svého bratra, aby tyto návštěvy zakázal. Zneklidňovaly ho a unavovaly. Koncem srpna 1912 už Vrchlický asi tušil, že se blíží konec. Pozval k sobě literární přátele Boreckého, Heritesa a Klášterského. Navštívil ho také bratr Bedřich. Vrchlickému se v těch dnech trochu ulevilo. Vyjeli si kočárem na krátký výlet přes Babylón do České Kubice a vzpomínali na mládí.

Za několik dní nato, dne 9. září 1912, přišla milosrdná smrt. Poslední slova Vrchlického prý byla: „Už je dobře." Skonal ve věku 59 let. Jeho tělo bylo převezeno z milovaných Domažlic do Prahy. Slavný pohřeb se konal za obrovské účasti veřejnosti dne 14. září 1912 z Pantheonu Národního muzea na vyšehradský hřbitov.

MUDr. Stanislav Trča, CSc.

(Cesty k dlouhověkosti)